Lišáci

Na listopadovou výpravu jsme se slezli na Smíchovském nádraží, část z nás přijela od Ládví a zbytek dorazil až na Smícháč. Po chvíli hledání autobusového stání jsme se spořádaně natlačili na zadní pětku a přilehlá sedadla. Místa obsadili: Šaput, Libor, LuckaČ, Janík, Maruška, Standa, Wojta, Wantýto, Lopez a já. Sucho a teplo busu bylo opravdu příjemnější než vlhko a deštivo na nástupišti.

Dojeli jsme za stále zlepšujícího se počasí až do Štěchovic – Třebenic kde jsme na návsi vylezli z busu a vydali jsme se směr hráz Slapské přehrady. Zespodu jsme si ji pěkně prohlédli a prostudovali jsme i schéma přehrady. U sochy Sv. Jana Nepomuckého jsme spáchali i organizované fotečky . Pak už jsme se vydali po turistické značce po proudu dolů.

Procházeli jsme po staré známé cestě skrz chatové osady. Nepřestane mne udivovat jak si tu chataři dokázali v takových podmínkách postavit své sruby, chaty a nově i zděné budovy. A to si většinu materiálu musí dopravovat po vodě a následně pomocí vrátků, lanovek či v „teplých“ vytahat po příkrých svazích až na své pozemky. Počasí nám přálo a lidí také naštěstí nebylo tolik. Většina z nich se vydala na stezku v protějším směru. Na cestě jsme se zastavovali u jednotlivých cedulí povltavské naučné stezky. Vzhledem k povaze terénu jsme si náš oběd užili na jednom příhodnějším místě přímo na turistické stezce.

Průchod mezi podzimně zbarvenými stromy a dva pěší tunely pařily ke zlatému hřebu výpravy a to si také říkalo o hromadný snímek. Cestu nám zpříjemňovaly nádherné výhledy a události jako zamotání LuckaČových vlasů do větve stromu,  Libor s Janíkem hned přispěchali na pomoc a zachránili LuckaČe od ztráty hřívy. Konečně jsme došli i do Ztracenky, legendární chatové osady u Svatojánských proudů. Bohužel nás od bližšího zavzpomínání na minulé návštěvy důrazně odradily všudypřítomné zákazové tabulky.

Sváču jsme si dopřáli u osady Na Fáberce, však jsme si ji zasloužili po přechodu přes vlhkou kládu a překonání vodního toku, mno potoku . A pak už to byl jen kousek k přečerpávací elektrárně. Tady jsme se pokochali touto technickou zvláštností, méně šťastné a znalé jsme i poučili.

Do Štěchovic jsme dorazili, ač je to zarážející, ve velkém předstihu a tak jsme se čas do odjezdu busu rozhodli využít výšlapem k přečerpávací nádrži Homole na vrchu  Chlum. Následovali jsme turistickou značku, ale i se Šaputkovou mapou poněkud staršího vydání jsme se přímo k nádrži nedostali. Nebyli jsme si nastopro jistí a tak jsme trochu experimentovali a udělali jsme si pěkný okruh tak, abychom se vrátili zpět k hájence kolem které jsme šli nahoru. Z kopce jsme už téměř seběhli pač času už nám moc nezbývalo a čekat další hodinu na další spoj se nám nechtělo.

Ve Štěchovicích jsme se postavili do fronty na zastávce, a jak bývá naším pravidlem, když zrovna nedobíháme spoj tak onen spoj je spolehlivě přeplněný. Šťastnější z nás seděli a zbytek stál, většinou na vlastních nohách, až na Smíchov. Zde jsme se bafnutím rozloučili.

Piha

Ráno jsme se sešli na Hlavním nádraží. V sedm. Což byl celkem vražedný čas, ale taky jediný rozumný spoj do Březiny. Přišli: Terka, Luckač, Jarda, Piha a Šaput.

Nasedli jsme do vlaku. Částečně jsme pochrupovali, ale zvládli jsme včas přestoupit v Turnově a vystoupit v Březině. Celý příspěvek →

Ráno jsme se sešli na Ládví. Přišli: Maruška, Standa, Jakub, Jirka, Jarda, Wylda, Vojta, Jana, Piha, Pepa a Šaput.

Vystoupili jsme na Nových Butovicích, ale celkem rychle jsme zjistili že lepší by bylo vystoupit až na Lukách. Celý příspěvek →

Únorová výprava byla ve znamení právě probíhající zimní olympiády. Té naší olympiády se zúčastnily tyto výpravy: Itálie (Maruška), Madagaskar (Vantito), Jamaika (Wylda), Trinidad a Tobago (Vojta), Chorvatsko (Lopéz), Švýcarsko (Libor), Brazílie (Šaput) a rozhodčí (Pepa).

Celý příspěvek →

Sraz byl jako tradičně na Ládví. Přišli Vendulka, Wylda, Piha, Maruška, Standa, Týna, Martin a Šaput.

Celý příspěvek →